Článek Žďárský deník

Zelený ráj mezi poli. Muž ze Žďárska zachraňuje už čtvrtstoletí lesy

Jiří Nohel se dvacet let stará o lesy v okolí Velké Bíteše na Žďársku a nyní za svoji práci sklízí pomyslné ovoce. Třiapadesátiletý lesník byl totiž nominovaný na ocenění v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje, takzvanou cenu Josefa Vavrouška, v kategorii Výjimečný počin. Zároveň se dostal také do nominace v soutěži Adapterra Awards, která hledá inspirativní projekty pomáhající přizpůsobit města, domy a krajinu klimatické změně. „Starat se o les v době před kalamitou bylo, jakoby jste pečoval o člověka s rakovinou" svěřuje se upřímně Jiří Nohel, který je nejen vášnivým lesníkem, ale také milovníkem hudby a poezie.

Aniž by sám chtěl, stala se z něj známá osobnost. Jiří Nohel z Lubného u Tišnova se díky dvaceti letům zasvěcených ozdravování lesa na Velkobítešsku stal jedním z respektovaných lesníků v Česku. Nejvíce jeho práce vynikla při období sucha a kůrovcové kalamitě v roce 2018. Tehdy se totiž rozhodl nejít cestou plošného kácení.

„Od prvního dne, kdy jsem tu začal pracovat, jsem do lesa nikdy nesázel smrk. V roce 2018, kdy si příroda celoplošným rozpadem nepůvodních smrkových monokultur vzala scénář lesů zpět do svých rukou, jsem měl ze 700 hektarů již 320 přeměněných na les z původních dřevin jako jsou duby, javory, třešně nebo buky a jedle," začal vyprávět Jiří Nohel. Důležitým krokem k obnově lesa bylo také zachování roztroušených bříz, které rychle zakryly půdu a uchránily lesy před vysoušením.

Další klíčovou etapou práce Jiřího Nohela je minimální zasahování do lesních porostů. Když je ale nějaký zásah nutný, řeší jej se svými spolupracovníky za pomoci práce koní. „Traktor tu může jen na zpevněné cesty," rezolutně řekl Nohel. Právě díky tomu se mu dlouhodobě daří zvyšovat různorodost života a ochraňovat půdu.

„Lesníci mají představu o zlepšování stavu lesa takovou, že jdou a odstraní poškozené stromy. Právě tyto stromy jsou ale ty, které nejvíce podporují biodiversitu. Jsou na nich přítomny houby, které rozkládají dříví. Vrátila se k nám početná populace krutihlava, což je pták objevující se například na Jesenicku. Dále se nám vrátili ptáci jako kulíšek nebo sýc rousný, a také čápi černí," zmínil Jiří Nohel a dodal, že díky těžké prostupnosti lesa se vrátil na Velkobítešsko rys ostrovid.

Návrat vrcholových  predátorů jako je rys nebo vlk jsou podle Nohela důležitým prvkem ochrany lesa. Lesy totiž často poškozují přemnožení jeleni, daňci, srnci nebo prase divoké. Ti nemají přirozené nepřítele a jejich počty musí regulovat myslivci.

„Tato zvěř do lesa samozřejmě patří, ale v únosné míře, kdy nebudou poškozovány všechny dřeviny včetně jedle. Přemnožení jelenů, srnců či prasat je důsledkem vybití vrcholových predátorů jako je právě rys nebo nížinná populace vlka, která by tu mohla vedle člověka normálně žít," vysvětluje Nohel a dodává, že ve Žďárských vrších se momentálně vyskytují tři vlčí tlupy.

Práce na obnovení jak flóry, tak fauny byla podle slov Jiřího Nohela nejen fyzicky, ale i psychicky náročná. „Starat se o les v době před kalamitou bylo, jakoby jste pečoval o člověka s rakovinou. Nyní pracuje příroda" svěřuje se lesník

Kromě toho, že zachraňuje lesy v katastru obcí Velká Bíteš, Osová Bítýška, Vlkov, Záblatí, Březské, Níhov a Křoví, také externě přednáší na školách a dává prostor studentům z vysokých škol navštívit Velkobítešsko. Příkladem je například Česká zemědělská univerzita v Praze.

„Už léta k nám jezdí exkurze z Austrálie nebo Rakouska a Německa. Já jsem se při jedné takové návštěvě emočně rozplýval, jak má příroda rozvázané ruce. Oni mi řekli, co blázním, vždyť je to přece normální, že se v lese nechávají tlející stromy. V západních státech jsou už na to zvyklí. U nás v Česku převládá stigma uklizených lesů, kdy se stromy sází do řádků a nevěří v sílu přírody," zmiňuje Nohel.

Zároveň přidává, že v září přijedou do Česka na klimatickou konferenci zástupci nejrůznějších států světa, a jedna z prohlídek v rámci této konference bude právě v lesích okolo Velké Bíteše, které spravuje.

Když se zrovna Jiří Nohel nevěnuje práci nebo neprovádí lesem domácí i zahraniční studenty, věnuje se svému koníčku, hudbě a poezii. Některé své básně a díla vysočinských básníků jako byl např. Jan Zahradníček zhudebnil.  „Největší inspiraci pro vlastní básně beru právě z lesa," svěřil se muž, který podle vlastních slov, pod tíhou iniciačního zážitku v jednom z pralesů v Novohradských horách před mnoha lety prohlásil, že nikdy nechce být lesníkem.